návštěva zoo v San Diegu II. část

Tento článek navazuje na předchozí část popisu mé návštěvy této krásné zoologické zahrady, která se nachází slunné Kalifornii. 

První část jsem zakončil u australské části. Na ní navazuje expozice australského ostrovu Tasmánie a zde není hlavní hvězdou nikdo jiný než tasmánští čerti. Jsou zde 4 oddělené expozice pro tři samce a jednu samici. Tasmánští čerti (správně ďáblové medvědovití) se v nich pravidelně střídají, aby se nenudili. I zde se samozřejmě můžete dozvědět spousty informací od ošetřovatelů a z infotabulí. Blízko této expozici je oblast nazvaná Urban Jungle – jedná se o takovou směsici expozic, kde dominují indičtí nosorožci, africké masajské žirafy a klokani.

Poté jsme se vydali zpět okolo hlavního vstupu k části s dětskou zoo, kde je mnoho menších druhů zvířat a dokonce je zde k vidění i africký druh luskouna. Bohužel jsem ho neviděl a chvilku po návratu vyšla zpráva, že zemřel. Byl to asi jediná možnost na světě ho vidět v zajetí. V zoo v Lipsku mají také jednoho luskouna, ale není prezentován veřejnosti. O smutném osudu luskounů by mohl být napsán samostatný článek.

Jinak kousek od této části je komplex věnovaný plazům, kde je ve venkovních expozicích mnoho druhů želv a také indičtí gaviáli a čínští aligátoři. Je zde patrně i jediný klasický pavilon v zoo věnovaný plazům. Mezi touto částí a hlavním vchodem je i taková malá vesnička s obchůdky převážně se suvenýry. A odsuď je také možnost využít lanovky, která vás převeze v docela úctyhodné výšce přes celou zoo a je to opravdu velmi pěkný zážitek. Za lanovku se neplatí, je již v ceně vstupu. Z lanovky jsme tedy vystoupili na opačné straně zoo a hned jsme navštívili soubor expozic, pro africké kopytníky. Tyto expozice jsou tedy docela malé, ale chovají zde druhy, které nejsou tak náročné na prostor. No a úplně největší senzací pro mě bylo pohled na antilopu žirafí. Této antilopě s velmi dlouhým krkem se bohužel v Evropě vůbec nedaří a nedávný pokus o chov v Tiereparku Berlín skončil neúspěchem. Vlastně se jedná snad i o jediný druh, který se neuchytil při importech Ing. Vágnera.  Obecně v amerických zoo se jim ale daří.

Naproti je kupodivu expozice nazvaná Northen frontier, kde je hlavním druhem medvěd lední. Ano, i  Kalifornii je k vidění lední medvěd. Nutno dodat, že Vám hned ošetřovatelé vypráví, jak má vychlazené kameny, spousty zastíněných prostor a vychlazenou vodu a celkově medvěd vypadal spokojeně.

Po této expozici jsme se rozhodli, že využijeme zoo busy a přejeli jsme zpět k expozici Tasmánie, kde je nástupní stanoviště na dvoupatrový zoo bus s výkladem. Před nástupem je milou povinností shlédnout v malém kině dokument o ochraně živočichů a pak hurá kolem obvodu zoo. My jsme využili horní patro, kde je potřeba počítat s kalifornským sluníčkem. Tímto busem jsme se podívali do oblasti, kde jsou sloni (jedná se o společný výběh samic slonů indických a afrických). Dále jsou zde expozice pro lvy, jaguáry a pumy a ke konci cesty je velká voliéra kondorů kalifornských – zdárným příkladem záchrany druhu v zoo. Ve volné přírodě jich kdysi zbývalo jen pár jedinců. Ty odborníci ze zoo odchytli, podařilo se je v zajetí rozmnožit a hlavně znovu úspěšně navracet. No a dokonce Vám zde poděkují, že je to možné i díky vaší návštěvě a vašemu příspěvku.

V současné době probíhá výstavba komplexu expozic Africké skály…, kde budou tučňáci, paviáni, levharti, lemuři a spousty dalších afrických zvířátek. Zde stojí za zmínku financování takovýchto projektů. Opět se jedná o jiný systém, než evropské zoo. Zoo je neziskovou organizací, která si na svůj provoz + záchranné programy a další bohulibou činnost vydělá sama. A na rozvoj dostává peníze od mnoha soukromých dárců a pak dostává od mecenášů dary v řádech několika miliónů dolarů.

Rozhodně si doporučuji koupit lístky na stránkách zoo a s vytištěním lístkem se tak vyhnete frontám a při troše hledání na internetu najdete i slevové kódy. Osobně jsem našel kód na slevu 5 dolarů.

Zoo v San Diegu je právem považovaná za nejlepší zoo na světě. Co se ovšem týká druhové skladby především ohrožených zvířat, tak se jí například pražská zoo začíná velmi zdárně přibližovat. V čem je naprosto jinde je všudypřítomný důraz na ochranu živočichů a množství záchranných insitu programů. To je ovšem také dáno vysokou návštěvností v průměru více než 3 miliony návštěvníků za rok a asi nejdražším vstupným do zoo na světě (50 dolarů). On jen rozpočet na tyto záchranné programy je srovnatelný s celkovým rozpočtem pražské zoo. Úžasný zážitek je i z lanovky, která vás převeze přes celou zoo v opravdu velké výšce a tedy s nádherným výhledem nejenom na zoo.

Jediná výtka by možná mohla být k velikostem jednotlivých expozic, ale na druhou stranu v zoo nejsou moc chovány druhy, které potřebují velký prostor, takže stáda afrických kopytníků zde nehledejte, ty najdete v safari parku. 

San Diego II. část